Kliknij tutaj --> 🌤️ green day father of all recenzja

The punk-rock icons sound refreshingly unburdened by legacy or accrued status on their latest LP. The glam-slam stomper “Oh Yeah!” summons Joan Jett’s version of “Do You Wanna Touch Me.” The speed-freak Merseybeat cheese of “Stab You in the Heart” is phony Beatlemania at its finest, right down to its screaming-girl crowd noise. A couple songs […] The band have battled personal and professional demons over the years and this album looked to represent a clean slate for the punk trio. Green Day's thirteenth studio album 'Father Of All "Father of All" is a song by American rock band Green Day, released as the lead single from their thirteenth studio album, Father of All Motherfuckers, on September 10, 2019. Donate on Patreon: https://www.patreon.com/ARTV ARTV Merch: https://teespring.com/stores/artv-merch My Other Channel: https://www.youtube.com/c/ARTVofficial 193 votes, 44 comments. 76K subscribers in the greenday community. Green Day fan community for discussing the latest band news & sharing audio… Les Sites De Rencontre En Ligne. If you were to compare Green Day to a cockroach, founding members Billie Joe Armstrong, Tre Cool, and Mike Dirnt might not object. Who knows— they might even express an affinity for a species of insect that’s earned a reputation for being indestructible, knowing what it takes to endure as a punk band that’s forging ahead into its fourth decade. In that time, they’ve been recognized as pioneers of the East Bay punk scene and decried as sellouts. They’ve adapted one of their albums into a successful Broadway musical and weathered the fallout of Armstrong’s antics at the iHeartRadio Music Festival in Las Vegas in 2012, which eventually led the singer and guitarist to attend rehab for substance abuse. Through it all, of course, they’ve continued to release new records as well. In the wake of 2000’s pleasant yet unremarkable “Warning,” Green Day reinvented itself as a rock-opera act with 2004’s “American Idiot” and its successor, 2009’s “21st Century Breakdowns.” Next came a trio of albums that were heavy on filler and light on direction in the form of 2012’s “¡Uno!,” “¡Dos!” and “¡Tré!.” Most recently, Green Day returned in 2016 with “Revolution Radio,” an effort that found the band wearing its Clash fandom on its collective sleeves and returning to a more traditional album approach. This recent release history made it difficult to determine precisely what anyone should have been expecting from Green Day’s 13th studio record, “Father of All Motherf—ers” — or, as it’s mostly being abbreviated, “Father of All…” Given the precedent set by “American Idiot,” you had to wonder if Donald Trump would earn a central role in the band’s latest offering, but far from doubling down on politics, “Father of All…” instead prefers to take a more timeless approach. Aiding the band’s efforts is producer Butch Walker, a newcomer to the world of Green Day who has previously worked with the likes of Taylor Swift and Panic! at the Disco. If Walker’s job was to shake things up, his efforts are most keenly felt on the record’s opening title track, which finds Armstrong singing predominantly in an affected falsetto.< Build on the bombast of snotty guitars and Hot Topic poetry — sample lyrics: “We are rivals in the riot inside us” — “Father of All…” is an inauspicious opening shot that manages to be enjoyable yet disposable. It’s a trend that continues throughout “Father of All...,” which never fails to deliver ear worms but often stuffs them with empty calories. Although you can easily imagine the stadium foot-stomps and spirited call-and-response that will assuredly greet live performances of “Oh Yeah” on this summer’s stadium tour, as a studio track, it finds Green Day unwilling to venture too far from infinitely familiar territory. “Fire, Ready, Aim” feels at most like a distant cousin to “Revolution Radio’s” “Bang Bang,” while the honky-tonk overtones of “Stab You in the Heart” fail to separate the song from legions of similar fare. “Father of All...” isn’t without its surprises, however. “Meet Me on the Roof” sees the band indulge in a few minutes of pure prom doo-wop, which has always secretly been a uncharacteristically sweet spot for an act that once named an album after a slang term for fecal matter. “I Was a Teenage Teenager,” likewise, is on the verge of cloying but persists on the strength of strong harmonies. The latter also instantly brings to mind a few of Green Day’s earliest efforts at sincerity from bygone nights at Berkeley’s Gilman. The album’s best cut may be “Take the Money and Crawl,” which finds Armstrong sneering his way through a dissertation on not giving a s—. It recalls the attitude that Green Day infused into many of its most seminal tracks, in which wastelands can be paradise. With “Take the Money and Crawl,” the band proves still capable of translating its trademark brand of suburban scorn into music that resonates. The challenge with being a band built in youth that continues to succeed well into middle age — especially one that’s made its claim under the auspices of punk — is the choice of whether to adapt. Over the years, Green Day has done it a number of times, even when the payoff could never equal the effort. There are bands that stay together for the money, and then there’s this one, which still often books last-minute shows at Bay Area dive bars just to have something to do. “Father of All…,” however, the effort feels more like a sidestep than a leap forward. As the successor to equally milquetoast “Revolution Radio,” it leaves you wondering if Green Day has at last tired of pulling tricks from its heart-adorned sleeves. Rather than creating music with purpose, the band now seems content to manifest material purely from a desire to continue on. That’s not a place that often leads to essential offerings, but perhaps that achievement is a past-tense proposition for a punk trio (or, now, quartet) that has bridged the gap from Reagan to Trump. “Are we the last forgotten?” Armstrong asks on the closer, “Graffitia.” It’s a bit of a trick question, because while Green Day is certainly approaching “last of their kind” territory, it’s clear the band has no intention of fading away. Maybe the ambition to endure will drive them back toward other goals, too, as needing to just say something will never mean as much as having something to say. Read More About: Sklep Muzyka Pop & Rock Zagraniczna Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Rodzaj opakowania: Jewel Case Producent: Reprise Records Wszystkie formaty i wydania (3): Cena: Oferta : 58,99 zł 58,99 zł Produkt w magazynie Empiku Wysyłamy w 24 godziny Oferta dvdmax : 57,49 zł Oferta ABE MEDIA : 99,00 zł Wszystkie oferty Najczęściej kupowane razem "Posłuchaj" "Posłuchaj" Płyta 1 1. Father Of All ... 2. Fire, Ready, Aim 3. Oh Yeah! 4. Meet Me on the Roof 5. I Was a Teenage Teenager 6. Stab You in the Heart 7. Sugar Youth 8. Junkies on a High 9. Take the Money and Crawl 10. Graffitia Opis Opis „Father of All…” to 13 studyjny album amerykańskiego rockowego zespołu Green Day. Dane szczegółowe Dane szczegółowe Tytuł: Father Of All... Wykonawca: Green Day Dystrybutor: Warner Music Poland Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Producent: Reprise Records Nośnik: CD Liczba nośników: 1 Rodzaj opakowania: Jewel Case Wymiary w opakowaniu [mm]: 125 x 10 x 140 Indeks: 34473351 Recenzje Recenzje Dostawa i płatność Dostawa i płatność Prezentowane dane dotyczą zamówień dostarczanych i sprzedawanych przez empik. Wszystkie oferty Wszystkie oferty Empik Music Empik Music Inne tego wykonawcy W wersji cyfrowej Najczęściej kupowane Inne tego dystrybutora Taky už ani nemůžete vidět zprávy, protože z nich máte skoro panický záchvat z toho, jak to z novinek vypadá, že všichni umřeme a řítí se na nás pohroma? A teď si vezměte, že si chcete na uklidnění pustit album jedné legendární kapely, kterou kdysi milovali skoro všichni teenageři a ještě dokonce hned několik generací. Nové album Green Day Father of All Motherfuckers vás bohužel spíše ještě více naštve než uklidní. Green Day dokázali zasáhnout v roce 1994 mladé lidi s přelomovým albem Dookie. Parta flákačů, která zpívala o kouření marihuany a protože nic jiného než zahrát pár akordů a mlátit do bubnů neuměli, samozřejmě i o existenčních problémech. Green Day (Foto: Warner Records) Nic pro přísné a konzervativní taťky, ale na Dookie bylo vždycky strašně super to, jak se z loserů ze spodních pater společnosti, kteří vypadají nadobro vyřízení, najednou stanou lidé, kterým je dopřáván v médiích stejný prostor jako největším politikům a výplatou dorovnávají i špičkové sportovce, Najednou vytvořili něco, co zajímá a znamená nepřeberné množství lidí, kteří za to navíc jsou ochotni utratit peníze. Green Day byli velkou, ale ne obří kapelou. Pak ale přišlo 11. září Žádné album z následující trojice Insomniac, Nimrod a Warning, nebylo vůbec špatné a každé z nich je dnes vlastně pojmem, Green Day ale přeci jen někdy okolo roku 2000 nebyli nikterak zvlášť velkou kapelou. Když se podíváme, jaké koncerty tehdy hráli a kolik lidí na ně chodilo, dalo by se to porovnat třeba s popularitou kapel jako Stone Temple Pilots nebo Bad Religion. Tedy slušná popularita, ale nebyla to ani polovina toho, co přišlo následovně. Pak se totiž něco stalo. Něco, co nikdo nečekal. 11. září 2001 19 příslušníků islamistické organizace Al-Káida uneslo čtyři letadla linek společností American Airlines a United Airlines a způsobilo jednu z nejtragičtějších událostí amerických dějin. Od té doby se v USA změnilo hodně věcí. Začala velká operace Trvalá svoboda na středním východě, o které už dnes víme, že moc věcí nevyřešila a od počátku proti ní bylo i mnoho veřejných osobností, včetně Green Day. S nimi samozřejmě také velká část (nejen) americké společnosti a dokonce i z řad Republikánů, tedy stejné politické příslušnosti, jakou měl tehdy George W. Bush. Green Day ukázali, že pro chyby politiků moc pochopení nemají a rovnou ho urazili v názvu svého dalšího alba, které vyšlo v roce 2004. Georgi Bushi. Jsi American Idiot. Bylo to překvapivé, ale právě tahle parta, dříve jen flákačů a huličů, dokázala nahrát nejtrefnější politické hudební album novodobé historie. Takřka všechny písně z alba jsou dnes už legendami samy o sobě a široko nenajdete jedno album, které by obsahovalo takovou koncentraci velkých hitů. Obyčejná alba mají 3 písně, které kapely můžou hrát na koncertech i za dalších 15 let. American Idiot jich z celkových devíti mělo všechny, snad až na poslední, dnes přeci jen trochu zapomenutou “Whatsername”. Největší hudební zklamání poslední doby Když člověk vzpomíná na tohle album, o to více je smutné na toto album vzpomínat dnes, když víme, k jakému albu se Green Day dopracovali. Ano, je pravda, že jsme si už mnohokrát stěžovali, že poslouchat neoriginální narážky a nadávky na Trumpa na každém druhém dnešním albu, už nás nebaví. Od Green Day jsme to ale tak nějak asi všichni očekávali. Vždyť titulní song z nejúspěšnějšího alba Green Day “American Idiot” se po 14 let díky Trumpově návštěvě v Británii dostal zpět do hitparád! Kdo jiný by se tedy měl do něj pořádně obout, když ne ti, co vytvořili album, které bylo v roce 2004 tak skvělým politicko-společenským komentářem? Bůhvíproč Green Day zvolili cestu jakou zvolil. Pokud nechtěli dál rozdmýchávat vyhrocené hádky ve společnosti, pak je to alespoň z tohohle hlediska společensky a morálně záslužné a uvědomělé. Pokud to však udělali jenom z komerčních důvodů, pak nezbývá než říct: fuj tajksl! Tak či onak, ani první možnost by neměnila na tom, že nové album Green Day zní příšerně. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposled došlo při vydání alba takového velkého hudebního jména k takovému zklamání. Z poslední doby mě napadá snad jen album Witness Katy Perry a podivný projekt Miley Cyrus Miley Cyrus & Her Dead Petz. Tohle přece nemůže být ono! Tohle nemůže být všechno! Je to jakoby film skončil v půlce. Album nejenže je opatrné a předvídatelné, ale ani to, co se dalo předvídat, nedělá dobře. Refrén úvodní písně zní při nejmenším podivně. A začíná to všechno už příšerným obalem alba. 26 minut uběhne tak rychle a nenabídne vůbec nic, že si myslíte, že jste na konci alba teprve v jeho půlce. Tohle přece nemůže být ono! Tohle nemůže být všechno! Je to jakoby film skončil v půlce. Nejedná se o to, že by bylo 26 minut příliš krátkých. Z poslední doby je perfektním příklad Ye Kanyeho Westa, stejně jako KIDS SEE GHOSTS, jenž byly ještě kratšími, ale dokázaly nabídnout perfektní hudební zážitek. Stejně tak třeba hardcore metalové Only Self od floridské kapely Jesus Piece. Green Day prostě nestihli dát za tento čas dostatek. Green Day se snaží převzít ta nejhorší klišé rock’n’rollu a vzbudit dojem rebelství, které dnešním Green Day v padesáti letech už nikdo nevěří. Jako Green Day verze příšerného rockového muzikálu Rock of Ages Father of all Motherfuckers zní jakoby chtěli Green Day o desíti poledních pauzách na oběd vymyslet album, které bude světovým trhákem. Něco s neuvěřitelně velkými ambicemi, čemu ale bylo věnováno neuvěřitelně málo úsilí. Je jasné, že tahle kombinace nikdy nemůže fungovat. Father of all Motherfuckers je jako ten hloupý filmový muzikál Rock of Ages. Také strašná ptákovina pro ty, co si myslí, že je rock o pozérském chování, být oblečený jako idiot a o hraní si na tvrďáka a rebela. “Oh Yeah” s výrazným tleskáním, které doplňuje linku bicích, je toho důkazem. Píseň, jejíž část po refrénu se bude skvěle vyjímat v reklamách na sportovní zápasy a můžete u ní dělat prakticky cokoliv od souložení po operaci mozku, ale naživo jí musí být poslouchat naprostý opruz. Úvodní a zároveň titulní píseň je ale ještě horší. Nejenže používá stejně idiotské tleskání, ale ještě ke všemu má refrén, ve kterém Billie Joe Armstrong zní jakoby si jen tak zpíval ve sprše nějakou zapomenutou hitovku z osmdesátek. A hádejte, co… Na druhé písni “Fire, Ready, Arm” je to tleskání taky. Green Day to chtěli strašně moc rozjet, strašně moc vytvořit deset písniček pro své nové turné, ale popravdě by raději udělali, kdyby prostě jenom zahráli své hity z minulosti. Prakticky jediná dvě písně, která se nějak může poměřovat s úrovní starších hitů Green Day je “Meet Me on the Roof”. Píseň spojuje pohodářství a lehkost písní jako “Good Ridance… Time of Your Life” a popový zvuk. Píseň, kterou by člověk čekal možná spíše od hudebních bratranců Green Day z kapely Weezer má charakter a zní správně frajersky a Green Day na ní skutečně dosáhli toho, čeho nejspíše chtěli dosáhnout na všech písních alba. Druhá píseň “I Was a Teenage Teenager” je opět něco, co navazuje na dobré části Green Day. Jestliže je “Meet Me on the Roof” spojení Green Day z alb Nimrod a popu, tentokrát Green Day připomínají kombinaci Warning a 21st Century Breakdown. Ale proč ne.. To by bylo ostatně ještě pořát vcelku povedeným albem. Tahle nostalgická píseň se ke Green Day hodí rozhodně více než umělé vyvolávání pocitů mladistvosti a rebelství (byť to třeba nemusí být lehké přiznat si, že čas plyne tak rychle a Green Day dospěli do bodu, kdy vzpomínají na svá mladá léta). Poslední “Graffitia” je jedna z nejvíce nudných rockových písní, jaké jsem kdy slyšel. Při poslechu této písně se mi dostává na mysl akorát představa obtloustlého Američana v kšiltovce, jak s vystrčeným pupkem máchá s hot dogem v ruce na baseballu. Strašné, nevkusné, děsivé… Green Day – Father of All Motherfuckers Vydáno: 2020 Délka: 26:12 Žánry: Pop-Punk, Rock, Pop/Rock Rozhodně musíte slyšet: 4. Meet Me on the Roof, 5. I Was a Teenage Teenager Sklep Muzyka Vinyle Pop & Rock Zagraniczna Father Of All… (winyl w kolorze czarnym) (Płyta Analogowa) Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Rodzaj opakowania: Standard Producent: Reprise Records Wszystkie formaty i wydania (3): Cena: Oferta cd-dvd-vinyl : 132,03 zł Oferta ABE MEDIA : 157,00 zł Wszystkie oferty Opis Opis „Father of All…” to 13 studyjny album amerykańskiego rockowego zespołu Green Day. Tracklista: 1. Father Of All... 2:31 2. Fire, Ready, Aim 1:52 3. Oh Yeah! 2:51 4. Meet Me On The Roof 2:40 5. I Was A Teenage Teenager 3:45 6. Stab You In The Heart 2:10 7. Sugar Youth 1:54 8. Junkies On A High 3:06 9. Take The Money And Crawl 2:09 10. Graffitia 3:18 Dane szczegółowe Dane szczegółowe Tytuł: Father Of All… (winyl w kolorze czarnym) Wykonawca: Green Day Dystrybutor: Warner Music Poland Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Producent: Reprise Records Nośnik: Płyta Analogowa Liczba nośników: 1 Rodzaj opakowania: Standard Wymiary w opakowaniu [mm]: 314 x 5 x 314 Indeks: 34473368 Recenzje Recenzje Dostawa i płatność Dostawa i płatność Prezentowane dane dotyczą zamówień dostarczanych i sprzedawanych przez . Wszystkie oferty Wszystkie oferty Empik Music Empik Music Inne tego wykonawcy W wersji cyfrowej Najczęściej kupowane Inne tego dystrybutora Zespół Green Day zapowiada nowy album! Premiera albumu „Father Of All Motherfuckers” zaplanowana jest na 7 lutego 2020. Będzie to już trzynasty krążek w dorobku grupy. Nowe wydawnictwo zwiastuje udostępniony w sieci singiel. Jak podaje sam zespół: Chcieliśmy zrobić coś o tańczeniu. Niepokoju. Plemionach. Radości.. i postawieniu się przeciwko przemocy. To historia nas samych. Znaczenie nas. We wanted to make something about dancing. Anxiety. Tribalism. Joy.. and straight up violence. It’s the history of us. Meaning all of us.

green day father of all recenzja